V době her “pro všechny” je Pathologic 3 skvělým titulem pro malou hrstku lidí. Je to hra složitá a ze začátku extra matoucí. Nutí hráče přijmout neúspěch jakožto součást poučení se a pokroku vpřed.

Rád bych řekl, že to Thief VR: Legacy of Shadow mělo těžké a stavěl se do role ďáblova advokáta. Realita je však taková, že vývojáři návrat legendární série zvládli jednoduše řečeno průměrně.

Routine je titul, který už na první pohled sužuje dlouholetá historie vývojových problémů. Jedná se o hororovku na jeden nebo dva večery, ale i s některými viditelnými problémy.

Rue Valley je krásně stylizovaný a silně prožitkový příběh o člověku, který se snaží najít sám sebe v nekonečné smyčce. Jenže zatímco příběh a atmosféra stojí pevně na nohou, herní mechaniky tolik ne.

Escape Simulator 2 je výbornou logickou únikovkou, kterou lze hrát i v kooperaci. Díky level editoru je množství zábavy téměř nekonečné a všechno to jednoduše funguje a vypadá krásně.

Call of Duty: Black Ops 7 je jako kompilace těch nejhorších nápadů, které si tvůrci po léta schovávali do šuplíku. Příběhová kampaň je jakýsi hybrid mezi multiplayerem, režimem Zombies a Warzone.

V rámci série Prince of Persia působí The Rogue jako chudý příbuzný. Nápad převést hru do rogue-lite žánru není špatný, ale provedení bohužel postrádá propracovanější příběh i komplexnější hratelnost.

ARC Raiders nabízí prostý koncept, který ale piluje do detailů. Jakožto extrakční střílečka v režimu PvPvE vyniká svou souhrou akce, strategie, náhody i štěstí a zejména svou zábavnou herní smyčkou.

Coby pokračování slavného upírského RPG selhalo Vampire the Masquerade - Bloodlines 2 na celé čáře. Hlavně z toho důvodu, že to prostě není RPG. A to je špatně.

Satisfactory mistrně vykrádá známé herní mechaniky, které ovšem dávkuje s precizností, jež si v ničem nezadá s algoritmy kasina. Dokáže mozek potrápit tak jako málokterá hra, ale dokáže i odměňovat.